Jdu betonovou stezkou přímo k domovu, Kde mně znají, krmí a milují. Pravá bota trochu tlačí, však mé oči spatří Plakat plakát.

Na plakátu nakreslen je chlapec výstavní, ale jeho lesklé oči močí, pláčou. Pohladím plakát, v místech jeho vlasů, Setřu slzy a úplně zapomenu na pravou botu.

Proč pláčeš, kluku krásný? Proč máš na čele vrásky? Proč koutky úst směřují k zemi? Co ti je a co ti není?

Koukám tu z plakátu
A vidím děti,
V objetí zlých lidí,
A zlé lidi,
V objetí zlých představ,
A zlé představy,
V objetí svých obětí...

Slyším skuhrat starce,
Vidím kulhat bábu,
Cítím bezmocné opilce,
Hmatám zhmotnělé ošklivo
Chutnám škaredosti světa
A to vše stačí...dohnat mně k pláči!

Je to dojemné a smutné, ale neplač,
Utíkám domů,v hlavě bitva závitů,
Pozdravím ty, co mně znají, krmí a milují,
Z police v dílně vezmu černou barvu...

Z šuplíku štětec a rozloučím se s těmi,
Co mně znají, krmí a milují,
Běžím po betonové stezce a již z dálky
Stále vidím plakat plakát.

Vím proč pláčeš, kluku krásný
Vím proč máš na čele vrásky
Vím proč koutky úst směřují k zemi
Vím co ti je, vím, co ti není

Koukáš tu z plakátu
A vidíš děti
V objetí zlých lidí
A zlé lidi
V objetí zlých představ
A zlé představy
V objetí svých obětí

Slyšíš skuhrat starce
Vidíš kulhat bábu
Cítíš bezmocné opilce
Hmatáš zhmotnělé ošklivo
Chutnáš škaredosti světa
A to vše ti stačí, dohnat tě k pláči!

Na plakát černou barvou štětcem nanesu do míst
...jeho uplakaných očí...je z něj slepec....
...barvou zacpu i slušivé uši...je to hlušec...
...taky ústa...nuž i němec...
...a začerním buňky hmatové...je z něj necita....
...a ještě nos...už ani nečichá...už ani nepláče...

Už nepláčeš, kluku krásný
Už nemáš na čele vrásky
Už koutky úst směřují k nebi
Jak tobě bylo, teď je mi

Koukám tu do světa
A vidím děti,
V objetí zlých lidí
A zlé lidi
V objetí zlých představ
A zlé představy
V objetí svých obětí

Slyším skuhrat starce
Vidím kulhat bábu
Cítím bezmocné opilce
Hmatám zhmotnělé ošklivo
Chutnám škaredosti světa
A to vše stačí...dohnat mně k pláči!